O nás

Příběh Urlasu je především příběhem Evy a Vaška, kteří v mládí měli k sobě velmi blízko. Eva po maturitě vyjela poznávat svět a splnit si svá životní přání.
Stát se letuškou ČSA a své řemeslo vykonávat s plným nasazením a láskou. Cestou za zdokonalením své vášně, kterou vždy bylo poznávání a učení se cizím jazykům, projela velký kus světa, poznala mnoho zajímavých lidí, obyčejů, a především začala vnímat svět jinak než většina z nás. Její přátelská povaha a chuť po poznání ji otevírala dveře i tam, kde se běžný cestovatel těžko dostal.

Evin sen o ČSA se sice nesplnil, ale i tak odlétala dohromady patnáct let u EasyJet a British Airways. S poznáváním zákonů světa a narozením dětí se také měnil Evin světonázor a vidění světa. Vracela se k Zemi a věnovala se hledání souladu člověka s ní. Začala studovat vše spojené s duší a tělem, zdravému způsobu života a vnímání zázraků kolem nás. Několik let v UK provozovala svou mini kliniku, kam si i dnes vždy na krátký čas zaskočí a věnuje se Colon Hydroterapii a Naturopatii. Její velkou vášní je Yoga, kterou ráda cvičila na plážích Karibiku a Floridy. Zamilovala si cvičení venku, na čerstvém vzduchu, obklopena úžasnou přírodou. Později si už yogu jinak, než venku neuměla představit. Na Urlasu cvičí každý den, za každého počasí, s úžasnými výhledy a krásnou přírodou kolem. Občas si odskočí na svá místečka, která ji vždy naplní štěstím, pohodou a klidem. Vyměnila Urlas za Londýn, jen ona sama ví, proč to tak udělala.

Vašek je přesným opakem Evy. Často si spolu dělají srandu, že on vlastně nikdy neopustil okres.
Ne že by neměl jiné možnosti, ale nikdy neměl v sobě tu potřebu. Zůstal tu dobrovolně a rád. Je opravdovým horalem, milující každé místečko ve „svých“ horách. Začal sem jezdit ještě když byl u maminky v bříšku. Na chalupu vysoko nad Velkou Úpou, do Javořího dolu, na kterou jezdila jeho rodina od podzimu 1946.

Do prázdné a vykradené roubenky tehdy začal jezdit jeho děda, neskutečný milovník lyžování a Krkonoš. Nikdy by nejezdil na vleku, vždycky říkal,
že si pak lyžaři neváží každého obloučku a flákají to. Starost o chalupu a okolní louky znamenala, že se na chalupě trávilo mnoho času. Stále bylo co dělat. Udržet chalupu v těžkých časech nebylo vůbec jednoduché. Vše se tahalo z údolí na zádech od autobusové zastávky. Doslova vše.

Vašek většinou jezdil se svým taťkou, náruživým lyžařem a skvělým horolezcem. Zatímco si spolužáci vyprávěli ve škole o tom, co dělali o víkendu na brusláku a jaký běží v televizi seriál, nebo jak bylo na plovárně, to Vašek prostě neznal. Byl stále v Javořáku. Tehdy ho to mrzelo, měl pocit, že o hodně přichází.
Ale časem, když začal vnímat historické souvislosti a chápat, proč jsou všude kamenné snosy a v lesích cesty, které nikam nevedou, začal vnímat vše kolem úplně jinak. Často se směje a říká, že trpí Stockholmským syndromem. Bylo jasné, že tady skončí jednou natrvalo. Javoří důl nebyl s malou chalupou ideální
k podnikání, a tak nakonec zakořenil na opačném břehu Úpy na Zadním Výsluní. Na krásném prosluněném svahu Velké Úpy, které mu připadá díky svým udržovaným loukám a pasoucím se kravám jako takové malé Rakousko.

Pro Evu a Vaška je Urlas domovem. Milují se a jsou tady spolu šťastní. Každý z nich sem přišel jinou cestou. Vašek přes řeku, Eva přes moře. Ale jsou tu. Spolu! A zatím si oba myslí, že navždy. Vašek to ví zcela jistě…